Péťa, Honza a Andulka Hazlbauerovi

Arturův deníček

První den v novém bytě

aneb jak jsem se vyskytl u Myšojc... fotodokumentace je v galerii
Ahoj, jmenuji se Artur a jsem skřítek z líhně Petra Válka. Proč Artur? Připomínám prý Weasleyovic tátu, no jestli nesouhlasíte, u mě si nestěžujte, od toho jsou tu jiní – mí adoptivní myšrodiče. U těch jsem našel dne 24. prosince roku 2007 (někdy asi v 0:04 – bylo to tedy štědré časné ráno) krásný domov. S rodiči jsme se rychle skamarádili (udělal jsem s nimi hned pár póz pro fotografy) a hned jsem se vydal na průzkum bytu. První na řadě byla „kolaudace“  okenního parapetu a prostoru za gaučem, kde ráda spává číča Julie. Když jsem tam byl ale já, měla lepší zábavu – hrála si na schovku v hoře vybalených vánočních papírů. Šmejdil jsem taky pak kolem stromku, nejvíc mě ale přitahovala kuchyň a především její dominanta – nádherná barokní lednice. Není sice z pískovce a nekroutí se do spirály, ale její obsah dělá hezký barokní milánky a faldíky. Nějakej paparazzi mě pak dokonce nachytal i na záchodě – víte, co je to za dřinu vyškrábat se až nahoru na prkýnko? To bych vám nepřál – jednoznačně největší negativum mého nového domova, neboť jak říká klasik – každý tam někdy musíme. Nakonec jsem se uvelebil na klavíru, pod obrazem v kterým vidí táta nahatou ženskou, i když tam prý žádná není (tvrdí zas máma). A to je můj deníčku pro dnešek dost, jdu spát, byl to den nejen štědrý, ale i náročný!
Žádné komentáře
 
Doufáme, že jste si užili naše stránky s námi