Péťa, Honza a Andulka Hazlbauerovi

Arturův deníček

Zápis č. 3

Děsnej silvestr, ale jinak si už zvykám
Ahoj deníčku, to jsem zase já, Artur. Rodiče na mě pěkně prděj. Nikam mě neberou, vůbec se se mnou nebavěj a vůbec - jsou to holomci. Představ si, co mi ty lumpové provedli: od vánoc mi vyprávěli, jak mě s sebou vezmou mezi lidi na silvestra do Chlumu u Třeboně a jak to dopadlo? No zkus hádat: zapomněli mě doma! Jak jsem zaslech bouchnutí dveří, zůstal jsem stát na klavíru jak zdřevěnělej. To mě teda namíchli. Přijeli si po třech dnech a dělali že nic - jak by se nechumelilo. Můj nejhorší silvestr.
Další víkend mi ti do obejváku nastěhujou dvě holky - a zase ani slovo - že by se aspoň zeptali, jestli mi to nevadí... Prdlajs! Holky se se mnou taky vůbec nebavily, furt si fidlaly na ty svý housle, nebo co to bylo. Ach jo.
No ale jinak zas musím říct, že to neni tak zlý, jídlo ujde, zima tu taky neni. Už si zvykám. Ale kdyby se aspoň občas přišli pomazlit, či prohodili slovíčko, to by bylo něco. S Julií jsme se celkem skamarádili, občas trochu zlobíme a dovádíme po skříních a nábytku. Nic jsme zatím ani nerozbili. Rodičům ale stejně  ani muk, jo?
Žádné komentáře
 
Doufáme, že jste si užili naše stránky s námi